|
NOI aneb Mihotavé světlo v ponuré noci
Přidáno: 14. 09. 2005, v 20:27 Autor: Evžen Müller
 Písně skupiny NOI jsou zvláštní a těžko zařaditelné – trochu folkově alternativní, trochu akusticky jazz-rockové a někdy malilinko „keltské“. Náladou občas připomenou dávné Čp. 8, chvílemi díky výrazné flétně třeba i Jethro Tull, ale většinou nic obecně povědomého. V každém případě nečekejte příliš zjevného optimismu. Písně skupiny Noi jako by vznikaly během prazvláštních bezesných nocí, kdy se lidské duše pokoušejí vyrovnat se svým vlastním údělem: „Co mě dneska v noci zahřeje? / Když ne jistota, tak aspoň naděje…“ (refrén písně „Měsíc“)
Přestože skupina vznikla již před nějakými osmi lety a během své existence natočila docela slušnou porci demonahrávek ("Paranoia o metanoia" a "Ai confini della selva oscura", vyšly v roce 2001 jako jedno CD u firmy Wild Rabbit), lze v podstatě považovat toto album za debut. Díky Indies Records mají Noi možnost oslovit mnohem širší okruh posluchačů, a to je více než dobře, protože mají co nabídnout.
Autoři hudby Petr Wagner a Petr Čapek se spíše než na jednoduše zapamatovatelné melodie (i když některé refrény se dokážou v paměti nadlouho uchytit) zaměřili na pečlivé a citlivé vykreslování pocitů a nálad. Petr Wagner opatřil téměř celé album více i méně vydařenými básnickými texty, které se dobře pojí s potemnělou atmosférou skladeb. Nalezneme v nich originální obraty typu „Ticho se vkrádá skulinou ve větách…“ (Je ráno“) či „Na nebi svítí shnilá tvář / a sochám svatozáře reznou…“ („Měsíc“), ale občas také místa prázdnější a matná. Jen jedenkrát (a úspěšně) sáhli Noi po cizích verších – „Rorate coeli desuper“ je od Ivana Magora Jirouse.
Jedním z hlavních trumfů Noi jsou aranžmá skladeb. Kytary, flétny, violoncello a perkuse členů kapely i další nástroje početných hostů dokáží vykreslit mnohdy velice podivuhodné obrazy a zaretušovat tak i občasná hlušší místa v textech. Na druhou stranu je zpěv Petra Wagnera sice příjemný a civilní, leč až na výjimky bohužel poněkud monotónní. Že je schopen i výraznějších poloh však dokazuje například v písničce „Je ráno“, kterou zpívá stylem chvílemi ne nepřipomínajícím Vladimíra Mišíka z doby jeho pěveckých počátků. Příjemné oživení přináší také křehký dívčí vokál hostující Ilony Komárkové („V zahradách“).
Zajímavý je i obal (digipack) se slovy všech písní. Použité fotografie i šedomodrý nádech velice dobře ladí s atmosférou celého alba a dotváří výsledný pocit (jakési neurčitosti, neuchopitelnosti a pomíjivosti všeho bytí). Řečeno několika málo slovy: Jedná se o hodně neobvyklé, zajímavé a rozhodně nadprůměrné album.
NOI:
Petr Wagner – zpěv
Petr Čapek – kytary
Pavel Križovenský – flétny, foukací harmonika
Honza Sklenička – violoncello
Ivan Kudrna – perkuse
Hosté:
Petr Veselý – baskytara
Daniel Eberle – baskytara, kontrabas
Klára Valentová – housle
Michal Stančík – bicí
Ilona Komárková – zpěv
Petr Chlouba – vibrafon
NOI
2005, Indies Records
Vlajka * Za nocí * Za mýho tátu * Je ráno * Rorate coeli desuper * Cukr a jed * Střepy * Sestře * V zahradách * Měsíc * Srpen
|
